Historie

Názvy, které gymnázium užívalo:

  • 1919 - České státní reformní reálné gymnasium v Liberci
  • 1931 - Státní československé reformní reálné gymnasium v Liberci
  • 1945 - Státní reálné gymnasium v Liberci, Husova 44
  • 1946 - Státní reálné gymnasium F.X.Šaldy v Liberci, Husova 44
  • 1949 - Gymnasium F.X.Šaldy v Liberci, Hálkova 6
  • 1953 - 2. jedenáctiletá střední škola v Liberci, Jeronýmova 27
  • 1959 - Dvanáctiletá střední škola v Liberci, Jeronýmova 27
  • 1961 - Střední všeobecně vzdělávací škola, Jeronýmova 27
  • 1970 - Gymnasium v Liberci, Jeronýmova 27
  • 1986 - Gymnázium v Liberci, Partyzánská 530

Historie školy

1919 - 1938

Vyprávění o historii naší školy není možné začít až rokem jejího vzniku. Období, které této události předcházelo, bylo nejen dlouhé, ale i svízelné, naplněné nadějemi i zklamáními, ústrky, nedůvěrou i pochybnostmi.

Na několika číslech ze statistiky si ujasněme národnostní situaci v Liberci na počátku našeho století a stav libereckého školství. V roce 1910 měl Liberec 36 350 obyvatel, z toho 2 217 Čechů, ve Velkém Liberci (s okolními obcemi, které jsou dnes čtvrtěmi našeho města) žilo asi 66 000 obyvatel, z toho 5 000 Čechů. Ve městě bylo 10 veřejných obecných škol německých a 1 česká, 3 soukromé obecné školy německé a 1 česká, 4 měšťanské školy německé a několik odborných škol německých, německá reálka a německé gymnázium, německé dívčí lyceum, německá obchodní akademie a německý učitelský ústav. Žáci, kteří absolvovali českou obecnou školu, mohli pokračovat ve studiu na některé německé střední škole v Liberci, nebo na českých školách v Turnově, Jičíně nebo v Jilemnici, ale to bylo pro jejich rodiče finančně velmi náročné.

Škola na Jeřábu

V březnu roku 1907 přišel MUDr. Václav Šamánek s myšlenkou založit v Liberci české gymnázium. Zřízením české střední školy by se posílil příliv české inteligence do Liberce a upevnila by se pozice české menšiny. Rakouská vláda byla však zásadně proti zřízení českého gymnázia v Liberci. Velká část libereckých Čechů prosazovala zase založení české měšťanské školy. Po dlouhých jednáních se MUDr. Šamánkovi podařilo získat pro založení českého reálného gymnázia Ústřední matici školskou v Praze, která přislíbila platit ročně na každou třídu 2 000 K, a také Národní jednotu severočeskou, která by poskytovala 1000 K ročně na každou třídu. Ústřední matice školská však požadovala, aby před otevřením školy byla složena částka 12 000 K. Měla ji získat nově založená Matice liberecká. Ta sbírala peněžité příspěvky a dary, pořádala slavnosti a večírky, aby se její jmění co nejvíce zvětšovalo. Dne 8. května 1910 se konala důvěrná schůze o zřízení českého reálného gymnázia, ale vládní komisař Morch ji rozpustil a sál byl násilně vyklizen. Tímto neúspěchem však úsilí o založení českého gymnázia v Liberci nepolevilo. Poslanec G. Maštálka prosadil v rozpočtu školského výboru rezoluci o jeho zřízení, znovu byla svolána schůze, na které poslanec Dr.Lukavský slíbil podporu celého českého poslaneckého klubu. Podporu slibovali i čeští ministři Dr. Zenkr a Dr.Trnka. Bezvýsledně, i když jmění Matice liberecké narůstalo, takže na začátku roku 1914 už činilo 22 547 K 29 h.

V létě 1914 vypukla 1.světová válka, která nemilosrdně zasáhla i do osudů libereckých Čechů. 9. května 1916 zemřel Dr. Šamánek, neúnavný podporovatel české školy, předseda nebo člen řady českých spolků, např. České besedy, Sokola nebo Klubu českých turistů. Jeho myšlenkový odkaz však žil dál a noví členové Matice liberecké podporovali v době války děti v českých školách na Liberecku. Po vzniku Československé republiky už nic nebránilo tomu, aby Ministerstvo školství a národní osvěty povolilo otevření Českého státního reformního reálného gymnasia v Liberci, a to od školního roku 1919-20.

Pravidelné vyučování bylo zahájeno 19. září 1919 ve dvou primách a v jedné sekundě, od 29. 9. 1919 také v jedné tercii. Ústav (tento termín byl v té době běžně užíván) byl provizorně umístěn v budově německé obecné školy Na Jeřábu ve 2. poschodí (dnes ZŠ Na Bojišti). V tomto školním roce vyučovalo na Českém státním reformním reálném gymnasiu pod vedením ředitele Josefa Vinše 10 profesorů. Učební plán gymnázia je uveden v ukázkách učebních plánů. Zájem o studium na českém gymnáziu byl velký. Celkem byli v tomto školním roce přijati 123 studenti. Ředitel Vinš byl zkušený profesor, autor učebnice geometrie pro nižší a vyšší třídy středních škol, který před tím, než přišel do Liberce, působil na 1. státní reálce v Praze. Usiloval o to, aby výuka na libereckém českém gymnáziu byla na co nejvyšší úrovni. Jeho velkou láskou byla i hudba. V roce 1924 nastudoval s ochotníky Smetanovu operu Dvě vdovy. Toto představení se pro Liberec stalo významnou kulturní a osvětovou událostí.

Ve druhém roce existence českého gymnázia v Liberci, ve školním roce 1920-21, přibyly další dvě třídy; školu navštěvovalo celkem 189 studentů. Protože provizorní prostory ve školní budově Na Jeřábu už rozšiřujícímu se gymnáziu nestačily, přestěhovala se škola do budovy Státního německého gymnázia v Gymnasijní ulici č. 1 (dnes Hálkova ulice). Předpokládalo se, že během tří let získá škola vlastní budovu. To se však nestalo. Problém byl zejména s umístěním sbírek a kabinetů. Aby nedocházelo k šarvátkám mezi českými a německými studenty, byly na chodbách vybudovány příčky oddělující od sebe německé a české gymnázium; obě části měly také svůj samostatný vchod. V následujících letech se však české gymnázium ještě rozrůstalo, a tak byly příčky vybourány a některé odborné učebny byly používány oběma školami.

Ve škole se platilo školné, ale většina studentů od něho byla osvobozena. Studenti mohli získat od různých nadací a fondů stipendia. Na podporu chudých studentů byl založen dne 9. února 1921 za účinné pomoci Matice liberecké Spolek ku podporování chudých žáků Českého reformního reálného gymnasia v Liberci. Byly pořádány akademie a divadelní představení, jejichž výtěžek byl věnován chudým studentům. Ti dostávali finanční příspěvky na ošacení, stravování, léky, jízdné, učební pomůcky, knihy a byla pro ně vybudována knihovna učebnic.

Zajišťování pravidelného a řádného chodu školy vyžadovalo od profesorů i v následujících letech velké úsilí a mnoho přesčasových hodin. Ve školním roce 1924-25, kdy gymnázium navštěvovalo 267 studentů, se nejstarší z nich poprvé připravovali k maturitě, která se konala 18. a 19. 6.1925.

Učitelský sbor

V profesorském sboru docházelo k četným změnám. Dne 28. ledna 1925 se profesoři a studenti rozloučili s prvním ředitelem gymnázia Josefem Vinšem, který odešel do Prahy. Studenti v něm ztratili dobrého rádce a nezištného ochránce a zastánce. Správou školy byl pověřen profesor Stanislav Štrup, který byl 20.12.1927 jmenován ředitelem.

Ve školním roce 1925-26 se snížil počet studentů. To lze vysvětlit tím, že poněkud ochladlo počáteční nadšení rodičů pro gymnázium. Ukázalo se, že i měšťanská škola dostatečně připraví žáky pro praktický život a její absolvování není tak náročné a finančně nákladné. Dalším důvodem byl celkový pokles počtu dětí v těchto válečných ročnících. Úbytek studentů trval až do školního roku 1930-31. V těchto letech školu navštěvovalo průměrně 180 studentů. Od školního roku 1931-32 zájem o studium na gymnáziu opět značně stoupl. Stávalo se, že v jedné třídě bylo více než 40 studentů, ve školním roce 1937-38 jich bylo ve dvou terciích dokonce 107. Na konci školního roku 1937-38 navštěvovali školu 564 studenti.

Od 1.9. 1934 došlo z úsporných důvodů ke spojení Státní německé reálky se Státním německým gymnáziem a budova v Gymnasijní ulici byla přidělena Státnímu československému reformnímu reálnému gymnasiu. V červnu 1935 rozhodlo Ministerstvo školství a národní osvěty, že škola bude postupně měněna na typ reálného gymnázia. Reformní reálné gymnázium bylo univerzální, připravovalo pro studium humanitních i technických oborů. Reálné gymnázium bylo více zaměřeno na přírodní vědy a technické předměty.

Úryvek z páté výroční zprávy Českého státního reformního reálného gymnasia v Liberci 1923-1924

Po celou dobu předválečné existence školy byla věnována velká pozornost kromě výuky kulturním a vlastivědným akcím i sportu. Ve dnech 24. a 25. června 1922 byla poprvé uspořádána studentská slavnost Majáles s veřejným vystoupením žactva. Každoročně se konaly výlety a exkurze. Po všeobecné inspekci, kterou vykonali ve škole pan zemský inspektor Ing. Václav Pajer a zástupce zemského inspektora ředitel František Vykoukal ve dnech 7.-10. 5. 1924, byla vyslovena řediteli a celému sboru pochvala za vykonanou práci a oceněna i jejich osvětová činnost. O sportovních zájmech studentů se dozvídáme z výročních zpráv gymnázia. (Viz ukázka tabulky z páté výroční zprávy z roku 1923.) Největšího úspěchu ve sportu v období 1919-1938 dosáhlo družstvo házené, které získalo v roce 1938 titul mistra středních škol Československé republiky. Studenti se také zúčastnili Všesokolského sletu v červnu roku 1938.

Dne 25. září 1938 bylo vyučování přerušeno a v důsledku událostí po mnichovské dohodě už ani nemohlo být obnoveno. Část školních sbírek se podařilo převézt do reálného gymnázia v Turnově, ale brzy musela být zase vrácena zpět. Tím byla dopsána poslední kapitola českého menšinového školství v Liberci. České školy v pohraničí byly na sedm let uzavřeny.

1945 - 1986

Po válce se podařilo obnovit vyučování na gymnáziu již od září 1945. Výuka začala v budově na Husově třídě, protože v Hálkově ulici byl umístěn Okresní národní výbor Liberec-venkov. Budova na Husově třídě byla z válečných let značně poškozená.

Do školy nastoupili 274 studenti do jedenácti tříd od sekundy po oktávu. Během roku přicházeli další, a tak byly v únoru a v březnu otevřeny nové paralelky v sekundě, kvartě a sextě. Na konci tohoto školního roku už na gymnáziu studovalo 386 studentů.

Vedením školy byl pověřen akademický malíř Zdeněk Louda, profesor gymnázia v Kutné Hoře. Profesor Vladivoj Technik, který patřil mezi první maturanty našeho gymnázia a učil zde již před válkou, se stal tajemníkem. V říjnu 1945 přivezl archiv školy z Jaroměře, kde byl ukryt celou válku na tamějším gymnáziu pod ochranou Stanislava Štrupa. Z bývalých předválečných profesorů se později vrátila i prof. Štědronská. Postupně přicházeli noví profesoři. Všichni usilovali o to, aby byla obnovena kvalitní výuka a aby byly budovány sbírky a vybavovány laboratoře.

První poválečné roky nebyly ani ve školství jednoduché. Když byl například v zimě 1945-46 nedostatek uhlí na vytápění školy, odjeli někteří vyučující, rodiče i studenti na Mostecko, aby si sami naložili uhlí na železniční vagóny a zajistili tak mimořádnou dodávku pro školu. Rodičovské sdružení organizovalo pro studenty i mléčné přesnídávky.

Významným dnem v dějinách školy se stal 10. červenec 1946. Na žádost ředitelství školy souhlasily všechny nadřízené orgány s tím, aby bylo k oficiálnímu názvu gymnázia připojeno jméno F. X. Šaldy, tvůrce moderní české literární a výtvarné kritiky, který se v Liberci narodil.

Únor 1948 se neprojevil svými důsledky jen v oblasti politické (tj. "v uchvácení politické moci KSČ a v potvrzení cesty stalinského socialismu"), ale přinesl změny i do školství. Školský zákon z 21. 4. 1948 stanovil, že veškerá mládež dostane jednotnou výchovu a obecné i odborné vzdělání na školách, které vytvoří jednotnou soustavu. Vzdělání I. stupně (pětiletá národní škola) i II. stupně (čtyřletá střední škola) bude jednotné, povinné a bezplatné. Soukromé školy byly zestátněny. Pro mládež starší patnácti let byly zavedeny tzv. školy III. stupně, k nimž patřilo i gymnázium zreformované do čtyř ročníků. Ve školním roce 1948-49 tak mohli na gymnáziu pokračovat jen žáci, kteří již absolvovali alespoň tercii. Ostatní museli odejít do nově zřízených škol II. stupně. Tím se počet tříd našeho gymnázia zmenšil z 20 ve školním roce 1947-48 na 12 ve školním roce 1948-49 a počet studentů klesl z 616 na 278. Ke změnám došlo i v profesorském sboru. Ještě během školního roku 1947-48 musel z gymnázia a ze školství vůbec odejít prof. Oldřich Moravec, další byli přeloženi na jiné školy. Vedením školy byl od 27. února 1948 pověřen Václav Pavlík.

Budova v Hálkově ulici

V roce 1949 se gymnázium opět vrátilo do své vlastní budovy v Hálkově ulici. Bylo třeba vykonat ještě mnoho práce, aby tyto prostory opět vyhovovaly vyučování i mimoškolní činnosti.

Ve školním roce 1949-50 studovali na našem gymnáziu Lužičtí Srbové. Ti chodili do školy od roku 1945 v České Lípě a od roku 1947 ve Varnsdorfu. Úředním rozhodnutím KNV v Liberci z července 1949 byly již jen dvě třídy těchto studentů - sexta a septima - převedeny do Liberce, a tak vznikly "Staškovy lužickosrbské pobočky gymnázia v Liberci", jak zněl oficiální název. Žáci nižších ročníků už v té době pokračovali ve studiu v Lužici v NDR. Školní rok 1949-50 byl pro lužickosrbské studenty v ČSR i rokem posledním. Další studium a maturita je čekaly v jejich vlasti, kde pro ně byly postupně vytvořeny podmínky.

Období 1948-53 bylo charakterizováno postupnou stabilizací učitelského sboru a usilovnou vzdělávací prací. Na škole se aktivizovala mládežnická organizace ČSM, studenti se účastnili brigád a podle zákona z roku 1948 museli 4 týdny pracovat v zemědělství nebo v průmyslu.

Nový školský zákon o socialistické škole z dubna 1953 zkrátil povinnou školní docházku na osm let. Základní všeobecné vzdělání poskytovala osmiletá střední škola (tj. od 6 do 14 let), na kterou navazovaly samostatné odborné školy III. stupně, které byly čtyřleté. Gymnázia byla zrušena. Jejich třídy byly včleněny jako 3 výběrové ročníky do jedenáctiletých středních škol. Tím došlo ke zkrácení přípravy ke studiu na vysokých školách o dva roky. Ve školním roce 1952-53 proto maturovali nejen studenti 4. ročníku gymnázia, ale i studenti 3. ročníku. Ti museli absolvovat šestitýdenní prázdninový kurs a pak koncem srpna skládali maturitní zkoušku. Tento prázdninový kurs byl na naší škole pořádán pro všechna gymnázia tehdejšího Libereckého kraje.

Jeronýmova ulice

Od září 1953 vznikly v Liberci dvě jedenáctileté střední školy. První jedenáctiletka se postupně rozvíjela z národní a střední školy na Husově třídě. Složitější situace nastala u gymnázia, které muselo uvolnit budovu pro nově zřizovanou Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. Studenti l. a 2. ročníku gymnázia nastoupili do 10. a 11. třídy 2. jedenáctileté střední školy v Jeronýmově ulici. V této budově byli společně se žáky 6.-9. třídy a v nedaleké budově v ulici U školy byla umístěna 1.-5. třída.

Zavádění reformy z roku 1953 vyžadovalo od vedení školy v čele s ředitelem Václavem Pavlíkem velké úsilí. Prosazovalo se "spojení školy se životem" formou polytechnizace výuky. Bylo třeba vybudovat dílny. Žáci nižšího stupně měli nový předmět-práci v dílnách a na pozemku. Na vyšším stupni se polytechnizace uplatňovala především v přírodovědných a matematicko-fyzikálních předmětech zařazením laboratorních cvičení a technického kreslení.

Po dubnovém zasedání ÚV KSČ v roce 1959 byla od 1. 9. 1959 v 9.-11. ročníku zavedena výrobní praxe. Jednou týdně pracovali studenti 4 hodiny ve výrobě (např. v Silce, Hedvě, Liazu, Plastimatu, Tesle) i v zemědělství a pak následovala ještě teoretická výuka. Byla organizována i povinná prázdninová výrobní praxe. Na začátku 60. let konali studenti dokonce zkoušky a získávali výuční listy. Spojení vyučování s výrobní praxí bylo považováno za nejprogresívnější formu komunistické výchovy. Vysoká hodinová dotace výrobní praxe byla na úkor ostatních předmětů, hlavně humanitních. Ve druhé polovině 60. let byla výrobní praxe postupně omezována a pak zrušena úplně. Návrat k ní v trochu jiné podobě nastal v 80. letech.

V roce 1960 byl schválen zákon o povinné devítileté školní docházce, ale již ve školním roce 1959-60 byly zřizovány povinné 9. třídy při osmiletých středních školách i při jedenáctiletých středních školách. Proto se 2. jedenáctiletá střední škola změnila na Dvanáctiletou střední školu v Liberci se třemi výběrovými ročníky. První jedenáctiletá střední škola v Liberci na Husově třídě byla přeměněna na základní devítiletou školu. Studenti, kteří měli od září 1959 nastoupit do 10. a 11. ročníku, přešli do Dvanáctileté střední školy v Jeronýmově ulici.

V padesátých letech byl chod školy výrazně ovlivňován také spoustou brigád (chmel, brambory, stromky), kterých se studenti účastnili místo vyučování. Bylo organizováno večerní studium pro pracující. K přihlášce na vysokou školu potřebovali studenti doporučení komise, která rozhodovala podle kádrového profilu studenta a jeho rodičů. (Ze zápisů této komise se dozvídáme, že se ředitel Pavlík zastával dobrých studentů, kterým ostatní členové komise právě z kádrových důvodů odmítali dát doporučení ke studiu.)

V této době byly vybudovány rozsáhlé sbírky fyziky. Zasloužil se o to profesor Technik. Profesorka Doležalová-Techniková podstatnou měrou přispěla k rozšíření sbírek chemie. Sbírky biologie profesora Choce patřily k nejlepším v kraji. Zásluhou ředitele V. Pavlíka a profesora Golky se podařilo vybudovat rozsáhlou profesorskou a žákovskou knihovnu, v dalších letech v jejich úsilí pokračovali především profesorka Jarošková a profesor Bahník. Pozoruhodná byla i obrazová galerie na chodbách školy. Uskutečnilo se i mnoho kulturních akcí, akademií a exkurzí. Velmi známá byla činnost divadelního kroužku, který vedl profesor Tomíček.

V roce 1961 došlo k rozdělení dvanáctileté střední školy na základní devítiletou školu (ZDŠ) a střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ). Hlavním úkolem SVVŠ byla příprava mládeže ke studiu na vysokých školách. Na SVVŠ v Liberci v Jeronýmově ulici studovalo tehdy ve 14 třídách 465 studentů. Studium se diferencovalo na všeobecné, všeobecné s rozšířeným jazykovým vyučováním, matematicko-fyzikální a biologicko-chemické, později se začalo používat označení humanitní zaměření, humanitní s rozšířeným jazykovým vyučováním a přírodovědné. Od roku 1965 do roku 1970 byly na škole také výběrové matematicko-fyzikální třídy pro studenty z celého Severočeského kraje. Tradice těchto tříd, později označovaných jako matematické, byla obnovena v polovině 80. let.

Od roku 1968 byla SVVŠ postupně přeměňována opět na čtyřleté gymnázium. Ve školním roce 1968-69 nastoupily již jen dvě třídy SVVŠ a první 4 třídy gymnazijní. Byl zahájen experiment-návrat osmiletého gymnázia. A tak byly otevřeny dvě primy pro žáky z pátých tříd. Tento experiment trval jen dva roky a pak se žáci museli vrátit do ZDŠ. Pokračovala výuka v přírodovědných, matematicko-fyzikálních a v humanitních třídách. Ve třídách s rozšířenou výukou moderních jazyků se vyučovaly některé vybrané předměty v cizím jazyce (např. biologie v němčině, fyzika nebo dějepis v angličtině). Kromě povinné ruštiny mohli žáci studovat některé z těchto jazyků: angličtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu i španělštinu.

Ve druhé polovině 60.let se i v životě školy odrážel demokratizační proces, který probíhal v celé společnosti. Změny nastaly zejména v humanitních předmětech.

Na konci školního roku 1968-69 odešel do důchodu ředitel Václav Pavlík. Od následujícího školního roku byla pověřena vedením školy Jiřina Havlíková, jejím zástupcem se stal Miroslav Tichánek. Školní rok 1969-70 zaznamenala Jiřina Havlíková ve školní kronice takto: "Vedení školy přikročilo k provádění politické konsolidace. .... nové výbory (ZO KSČ, ZV ROH) pomáhaly při přemísťování učitelských sil na jiné školy v důsledku poklesu tříd po zrušení experimentálních tříd ZDŠ. Tak koncem školního roku 1969-70 odešlo 9 profesorů. Mezi profesory, kteří odešli (vedle bývalé předsedkyně ZO KSČ s. I. Pichlové a bývalého předsedy ZV ROH s. L. Slavíka), byli také bezpartijní a příslušníci ostatních politických stran, jejich odchod znamenal výrazné zlepšení kádrové situace na škole."

Ve školním roce 1970-71 poklesl počet tříd z 20 na 15, takže byly vyřešeny prostorové problémy. V tomto roce byl na škole založen Socialistický svaz mládeže, v jehož řadách se postupně organizovalo stále více studentů, v roce 1979-80 to již bylo 98%. Nastalo období politických školení pro studenty i profesory. V roce 1972 byla uzavřena patronátní smlouva s Liazem, slévárnou Ostašov.

Ve školním roce 1974-75 byly otevřeny dvě třídy Internátní střední školy pro pracující pro přípravu "mladých, nadaných, odborně a politicky vyspělých dělníků a rolníků" ke studiu na vysokých školách. Jedna třída byla společenskovědní a druhá technická. Studium trvalo jeden rok a bylo zakončeno maturitou. Úspěšní maturanti byli přijímáni na vysoké školy bez přijímacích zkoušek. V těchto třídách vyučovali vybraní profesoři našeho gymnázia a externisté z VŠST. Vedením byl pověřen Zdeněk Pavlíček. Byla to práce náročná, která ne vždy přinášela efekt odpovídající této námaze. Tento typ studia na naší škole skončil ve školním roce 1977-78. Od školního roku 1975-76 byli na naši školu opět přijímáni žáci z osmých tříd základní školy. V následujících letech jejich počet stoupal a ve školním roce 1981-82 už tito žáci tvořili 95% nově přijatých.

Ve školním roce 1976-77 začala za provozu generální oprava elektroinstalace, na kterou navázala na začátku 80. let oprava kotelny, generální rekonstrukce rozvodu plynu a budova dostala novou omítku.

70. léta jsou charakterizována rozvíjející se činností SSM, školními brigáda- mi a národními směnami. Vedení školy, inspekce, zástupci OV KSČ i SKNV "dbali na to, aby politické působení prolínalo celou výukou, zvláště humanitní- mi předměty". Ve všech předmětech byly zařazovány prvky branné přípravy. Velká pozornost byla věnována sportu, studenti také nacvičovali skladby na spartakiády, obdobně jako v 60. letech.

V létě 1979 odešla do důchodu ředitelka Jiřina Havlíková a na její místo byl jmenován Miroslav Tichánek.

Zákonem č.63 z roku 1978, který se týkal opatření v soustavě základních a středních škol, se změnil opět charakter gymnázia.Tato škola měla v budoucnu nejen připravovat žáky ke studiu na vysokých školách, ale i poskytovat "odbornou přípravu pro výkon povolání v národním hospodářství". A tak se součástí učebního plánu staly opět odborné předměty a provozní praxe. Již ve školním roce 1981-82 měli studenti prvního ročníku místo větve humanitní a přírodovědné jednotný studijní plán se základy výroby a odborné přípravy a od 3. ročníku si volili buď základy ekonomiky a organizace, základy programování a počítačových systémů, nebo základy strojírenství. Odborná úroveň výuky byla zabezpečována ve spolupráci se Střední ekonomickou školou v Liberci, Střední průmyslovou školou strojní a elektrotechnickou v Liberci, VŠST a dalšími odborníky z různých závodů. Pouze celokrajské matematické třídy odborné zaměření neměly. Tyto třídy vznikly opět ve školním roce 1984-85. Poslední maturanti z matematických tříd ukončili studium v roce 1994.

V roce 1984 vyšel nový školský zákon, v němž byla uzákoněna povinná desetiletá školní docházka. Systém škol se však nezměnil, neboť žáci plnili poslední dva roky školní docházky již na různých typech středních škol. V témže roce jsme se měli dle sdělení SKNV přestěhovat do nové moderní budovy. Ta byla však dokončena a předána až v roce 1986.

1986 - současnost

Partyzánská

Další etapa v historii Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci začíná ve školním roce 1986-87. Dne 29. 8.1986 byla slavnostně otevřena nová budova gymnázia v Partyzánské ulici. Z původní budovy v Jeronýmově ulici byly přestěhovány učební pomůcky, knihy ze žákovské a profesorské knihovny a učebnice do nově zařízených tříd, knihoven, kabinetů a laboratoří. Náročné stěhování zvládli profesoři společně se studenty bez výraznějšího narušení výuky již před prázdninami. Odborné učebny biologie, fyziky, výpočetní techniky a strojírenství byly postupně vybaveny televizními okruhy. Přestěhováním jsme získali lepší prostory pro tělesnou výchovu (2 tělocvičny) a pro školní stravování. Nová budova měla však jeden velký nedostatek - málo učeben. Dvě první třídy musely zůstat v budově v Jeronýmově ulici, kde měla od tohoto školního roku sídlo Střední pedagogická škola v Liberci, a profesoři vyučující v těchto třídách přejížděli mezi oběma budovami.

Ve školním roce 1986-87, kdy studovalo ve 22 třídách 760 studentů, byla vedle tříd zaměřených na ekonomiku, programování a strojírenství otevřena třída se zaměřením na kulturně výchovnou činnost.

V následujícím školním roce byly i zbývající učebny v Jeronýmově ulici předány Střední pedagogické škole, respektive novému gymnáziu, které při této škole začalo vznikat. Veškerý provoz Gymnázia v Partyzánské ulici byl tak soustředěn do nové budovy. Nedostatek učeben trval, a proto bylo velmi obtížné zajistit plynulý chod školy. Důsledkem byl velmi komplikovaný rozvrh hodin.

Ve školním roce 1987-88 skládali maturitu první studenti, kteří prošli od 1. třídy ZŠ "novou výchovně vzdělávací koncepcí".

Osmdesátá léta se vyznačovala kvalitní přípravou studentů k vysokoškolskému studiu, náborem ke studiu technických oborů, učitelství, medicíny a na vysoké vojenské školy, polytechnizací výuky, politickými školeními, ateistickou výchovou a zemědělskými brigádami. Mimoškolní činnost studentů byla iniciována, organizována a prakti cky i umožňována téměř výhradně jen v rámci SSM. Velmi oblíbenou se stala dobrovolná prázdninová letní aktivita studentů, jejíž tradice stále pokračuje. Také týdenní letní prázdninové pobyty pro nové studenty si získaly značnou oblibu a jsou pořádány i v s oučasné době.

Školní rok 1989-90 byl rokem významných změn v celé naší společnosti a byl i na naší škole obdobím vzrušené aktivity a převratných událostí.

Zvýšený zájem o studium cizích jazyků nás vedl k tomu, že jsme požádali UNESCO o patronát nad naší školou. Dne 26. 10. 1989 bylo naše gymnázium do této organizace přijato.

Listopadové události roku 1989 prožívali studenti i profesoři naší školy velmi intenzívně.Dne 21.listopadu se naši studenti připojili ke stávce studentů zahájené 20. listopadu v Praze. Stávka trvala do 24.listopadu, přestože nadřízené orgány nařizovaly učitelům učit a studentům učit se. Studenti se rozhodli zúčastnit se generální stávky vyhlášené na 27.11. Profesoři se připojili ke studentům a proti vůli ředitele školy vydali prohlášení na podporu studentských požadavků.

Dne 6. 12. 1989 byla na naší škole rozpuštěna ZO KSČ a její členové přešli k Demokratickému fóru, většina členů profesorského sboru vytvořila Občanské fórum. To ukončilo na škole svou činnost koncem května 1990.

Hlavním úkolem v nové situaci byla proměna ideové i obsahové náplně některých, především humanitních předmětů. Jedním z prvních požadavků byla také žádost o rehabilitaci profesorky Kejzlarové, která musela odejít pro své náboženské přesvědčení ze školy a ze školství vůbec v 50. letech, a profesorky Pichlové, která byla ze školství propuštěna v roce 1970 pro svůj postoj k srpnovým událostem roku 1968.

Na konci školního roku 1989-90 mohli maturanti poprvé podávat více přihlášek na vysoké školy, o jejich způsobilosti ke studiu na vysoké škole rozhodovalo pouze jejich maturitní vysvědčení a výsledek přijímací zkoušky, už nebylo třeba žádných komplexních hodnocení a doporučení motivovaných většinou politicky.

Dne 3. 5.1990 se konal konkurs na ředitele gymnázia. Vyhrála jej RNDr. Irena Přádná. Do funkce byla uvedena 1.7.1990.

Novela školského zákona z roku 1984, která nabyla účinnosti 1.6.1990, zkrátila povinnou školní docházku na 9 let. Stanovila, že gymnázium připravuje studenty především pro studium na vysokých školách; délka studia se diferencuje a trvá nejvýše osm let.

Ve školním roce 1990-91 pokračovaly změny učebních plánů. Profesoři společenskovědních oborů se při vyučování snažili zaplňovat mnohá bílá místa a opravovat falešné interpretace. V hodinách českého jazyka se studenti seznamovali s významnými díly české literatury, která v minulém období nesměla z cenzurních důvodů vycházet. Pro studenty, kteří nastoupili do 1.ročníku, byly zrušeny odborné předměty (strojírenství, ekonomika ap.). Z šesti prvních tříd byly dvě humanitní, tři přírodovědné a jedna matematická. Ruština přestala být povinným jazykem, studenti si mohli sami zvolit cizí jazyky, kterým se chtějí učit. Velmi stoupl zájem o angličtinu a němčinu. Nebylo ovšem jednoduché najít pro výuku těchto jazyků dostatek kvalifikovaných profesorů. Proto na škole vyučují cizí jazyky i cizinci. Na podzim 1990 proběhlo na liberecké radnici první jednání se zástupci Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR, Okresního národního výboru v Liberci, Městského národního výboru v Liberci a VŠST o zřízení tříd pětiletého dvojjazyčného studia na naší škole. Poprvé po mnoha letech byla pro 30 studentů zahájena výuka také v primě, v první třídě víceletého gymnázia, které navazuje na 5. třídu ZŠ. V tomto školním roce se také zlepšilo technické vybavení školy, např. byl zaveden telefon do kabinetů, a začala rekonstrukce střechy. Poslední oprava střechy nad tělocvičnou byla provedena až na podzim 1997.

Významnou událostí v historii naší školy bylo navrácení čestného názvu Gymnázium F. X. Šaldy. (Oficiálně nese tento dokument datum 6. 10. 1990, do školy byl však doručen až v lednu 1991.) Při této příležitosti se konalo 15. 5. 1991 v pavilonu A libereckého výstaviště slavnostní shromáždění současných i bývalých profesorů a stude ntů naší školy, kde si všichni připomněli význam F. X. Šaldy.

V září 1991 byla zahájena výuka ve dvou třídách pětiletého studia s výukou vybraných předmětů v jazyce německém. Vzhledem k trvalému nedostatku učeben na naší škole jsme získali prostory na ZŠ ve Švermově ulici na Františkově, které jsme využívali do června 1996. Ke zkvalitnění výuky německého jazyka přispívá také německá žákovská knihovna, dar nadace Hermanna Niermanna, která byla budována v průběhu školního roku 1991-92 a 19. 9.1992 slavnostně otevřena. Knihovna slouží jak studentům dvojjazyčných tříd, tak i všem ostatním studentům a profesorům naší školy.

Výjimečný byl školní rok 1994-95 tím, že jsme uspořádali oslavy 75. výročí založení gymnázia. Samotným oslavám, které vyvrcholily 31.5. 1995 slavnostní akademií studentů a profesorů v Domě kultury a setkáním absolventů 3.6.1995 také v Domě kultury, předcházely náročné přípravy. Zajistili jsme pozvání všech absolventů. Byl vydán almanach, natočen videofilm o historii a současnosti školy, uspořád ána výstava výtvarných prací studentů v Severočeském muzeu, uvedeno studentské představení Manon Lescaut, ve škole byla instalována výstava o historii a současnosti gymnázia.

Po plynofikaci kotelny v létě 1993 vznikl již na podzim téhož roku v Agroatelieru pod vedením ing.arch. Zrníka projekt na přestavbu uhelny, spojovací chodbu a nástavbu třech tříd. Finance na realizaci projektu z MŠMT ČR jsme dostali až v červnu 1995. Pak šlo všechno ve značném tempu. Stavoinvest vykonával inženýrskou činnost a stav bu realizoval EUROSTAV Liberec se stavbyvedoucím panem ing. Kalátem od října 1995 do konce května 1996. Kolaudace proběhla 13.6.1996 ke všeobecné spokojenosti. Firma ABCD Liberec dodala během prázdnin nábytek a EDUREX Liberec vybavil novou počítačovou uče bnu. Dne 2.září 1996 jsme slavnostně za přítomnosti ředitele Školského úřadu v Liberci dr. Roberta Gamby, zástupce MŠMT ČR pana Olafa Müllera a primátora města Liberce ing. Jiřího Drdy otevřeli přístavbu za 7 mil. Kč s vybavením za 1,5 mil. Kč. Od tohoto dne (právě po pěti letech) se již všichni studenti učí v jedné budově.

Novela školského zákona z června 1995 způsobila, že od školního roku 1995-96 žáci z pátých tříd studují ve víceletém studiu 8 let (dříve 7 let) a od školního roku 1996-97 nastupují žáci do dvojjazyčných tříd již po sedmé třídě ZŠ a jejich studium je šestileté. Ještě jednu změnu přinesla tato novela. Ve školním roce 1996-97 jsme nemohli přijímat žáky z osmých tříd ZŠ do čtyřletého studia, protože museli všichni jít do povinné deváté třídy na ZŠ. Tak se snížil počet žáků ve škole z 700 ve školním roce 1995-96 na 669 ve školním roce 1996-97.

Od ledna 1995 je naše škola připojena na Internet. Zpočátku se spojení uskutečňovalo pomocí modemu, ke kterému byl připojen jeden počítač, později celá školní počítačová síť. V prosinci 1997 se zvýšila přenosová rychlost instalací mikrovlnného spojení. Naše škola má jako jedna z prvních středních škol v ČR od února 1995 svoji internetovou stránku (dnes na adrese http://www.gfxs.cz).

V roce 1997 jsme si připomněli 130. výročí narození a 60. výročí úmrtí F. X. Šaldy. Uspořádali jsme seminář Šaldovské průhledy a celostátní literárně kritickou soutěž pro studenty gymnázií.

Na závěr shrňme, čím se vyznačuje první polovina devadesátých let na našem gymnáziu. Dochází ke změně učebních plánů, ke změně v obsahové a ideové náplni mnoha předmětů a ke změně metod výuky. Postupně se zrušily odborné předměty, zavádí se víceleté a dvojjazyčné studium. Kombinací volitelných a nepovinných předmětů i kroužků je st udentům umožněna důkladnější příprava na vysokoškolské studium.

Rozvíjí se zájmová činnost, kterou si studenti organizují bud' sami (např. hudební skupiny), nebo při které jsou obětavými pomocníky a rádci někteří profesoři (např. divadelní kroužky, školní časopis Xaver, keramický kroužek, školní sportovní klub, středoškolský klub - počítače). Ve školním sboru Cum decore, který byl založen na podzim v roce 1991, se vytvořilo dokonce vzácné společenství milovníků zpěvu a hudby složené jak ze studentů, tak i z profesorů našeho gymnázia.

Důležitá je pro nás i spolupráce se školami v zahraničí. Výměnné pobyty studentů a studijní pobyty profesorů nám dodávají novou inspiraci pro naši pedagogickou práci i možnost srovnání, studenti si prohlubují své znalosti cizích jazyků a i jim velmi prospívá toto rozšiřování horizontů. Našimi partnery v zahraničí jsou např. gymnázium v St. Gallenu ve Švýcarsku, gymnázia ve Wiesentheidu, Grafingu, Hamburku, Vilsbiburgu v Německu.

Významnou změnou v řízení a financování provozu školy bylo získání právní subjektivity od 2. 1. 1992. Předsedové předmětových komisí tvoří poradní sbor ředitelky školy. Vedení školy se pravidelně schází se zástupci studentů z jednotlivých tříd a spolupracuje se Sdružením studentů, rodičů a přátel školy, které má dlouholetou tradici.

Všechna období v historii naší školy měla jeden společný rys. Vždy šlo především o kvalitu výuky a o co nejlepší přípravu studentů na vysokoškolská studia. Studenti dosahují vynikajících výsledků v různých soutěžích a olympiádách. Každoročně odchází většina absolventů na vysoké školy. Řada z nich stojí dnes v popředí hospodářského, politického i kulturního života našeho státu. Jejich úspěchy považujeme částečně i za úspěchy školy, která je pro život připravila.

Podrobnější informace o našem gymnáziu můžete najít v kronice školy, Almanachu 1919-1994 a ročenkách, které na něj navázaly (1996 – 2005).