Oktávě s láskou…
Oktávě s láskou…*
Posledního dubnového dne jsem se rozloučila s francouzštináři z oktávy. Přišli ke mně před 6 lety v tercii jako relativně malé děti s převážně nulovou znalostí francouzštiny, které potřebovaly ztratit trému a byly vděčné za jakékoli slovo podpory, úsměv, vtípek a podobně. Společně jsme ztráceli ostych při trénování výslovnosti, společném zpívání a podobně. Během let jsme se prokousali všemi úskalími gramatiky i slovní zásoby, objevili snad všechny francouzské regiony a frankofonní země, kolektivně zpívali a recitovali na Linguafestu, reprezentovali v krajském kole olympiády (díky, Natálie Knězů), slavili francouzské svátky, uvařili či upekli mnohé francouzské speciality, přežili pubertu i covidové období, několikery české i francouzské volby, vystřídali několik francouzských stážistů, měli možnost pobesedovat s našimi úspěšnými absolventkami o využití francouzštiny při práci v Českém rozhlase (děkujeme, Aničko Urbanová) a při studiu v zahraničí (děkujeme, Katko Efenberková) atd.
Čas oponou trhl, šest let uteklo jako voda, a najednou jsou z nich maturanti, dospělí lidé s více či méně jasnou představou o své budoucnosti, kariéře apod. Letos jsme kromě povinných témat a závěrečného opakování gramatiky zvládli i spoustu zajímavých aktivit, aby se studenti v posledním roce ve škole nenudili. Do výuky jsme zapojili milované i zatracované mobily, např. pomocí zpráv složených z emotikonů jsme společně (samozřejmě francouzsky) odhadovali, co dotyčný/á během víkendu či prázdnin prováděl/a (= takové nenápadné procvičování minulých časů…), ze zajímavých výřezů z fotografií či rozostřených snímků jsme hádali významná místa Liberce, Prahy apod. (= popis našeho města, země…). V rámci principu škola hrou přišly na řadu i puzzle s francouzskými regiony, pexeso s francouzskými památkami apod., samozřejmě s doplněním veškerých souvisejících informací o nich, dále vyplňování i vymýšlení her bingo na různá témata, např. volný čas apod. Jelikož vnímáme všemi smysly, poslouchali jsme a rozebírali francouzské básně a písně, smáli se (i plakali) u francouzských filmů, opět s vysvětlením různých regionálních či historických specifik, slovních hříček, výrazů hovorových i argotických, neboť je třeba poznat jazyk ve všech jeho registrech😊…, a společně u kávy a čaje ochutnali několik dezertů a nabírali energii do předmaturitních bojů. Při závěrečné hodině dostali studenti dárek – opakování i seznam nejpraktičtějších frází, aby se mohli bez obav vydat do frankofonního světa. Byla to krásná práce a je třeba říct, že drtivá většina skupiny se pravidelně účastnila výuky až do konce.
Jako sladká tečka na závěr přišla delegace studentů s květinou a dárkem na rozloučenou, a hlavně s poděkováním. Podle mého názoru je nejdůležitější, aby měl učitel své žáky rád, pro svůj obor je nadchl či jim ho alespoň neznechutil. Dle studentů to prý bylo znát, a to není málo. Loučili jsme se se slzami v očích a s ujištěním, že mě bude vždycky zajímat, co s nimi bude, kam je život zavane a samozřejmě (ale nejenom) zda, kde a jak využijí francouzštinu.
Bon courage, bonne chance, mes amis!
Mgr. Lucie Bicková
*Starší ročníky si možná vybaví název dojemného filmu se Sidney Poitierem, který mi byl inspirací…
