DofE 2025 v Orlických horách

První zářijovou středu se naše dvě skupinky z 3.A, 3.B a 8.V v brzkých ranních hodinách scházejí na libereckém autobusovém nádraží. Je mlhavo a vlezlo, a tak co nejrychleji nastupujeme do autobusu. Čeká nás dlouhá cesta do Pěčína v Královehradeckém kraji. Jízdu strávíme ještě v mírném polospánku, ale na konečné stanici už začíná naše túra. Rozloučíme se s druhou skupinou a vzhůru do hor.
Stoupáme do kopců, procházíme lesem a obědovou pauzu dáváme v Říčkách v Orlických horách. Poté dále pokračujeme na Anenský vrch s rozhlednou a samozřejmě plníme cíl naší expedice – focení fotek na Mapy.cz. Navečer dorážíme na Pěticestí, kde ten den přespáváme, a k večeři si děláme kuskus. Máme za sebou 20 km. Před spaním ještě hrajeme karty, ale pak už nás přemůže únava a hurá na kutě.
Nálada druhé skupinky se nesla v podobném duchu. Po našem odloučení jsme vyrazili přes cestu, která nás vzala lesem, loukou i asfaltkou až na naší první zastávku – malou kapličku s názvem Zdobnička. Zde jsme doplnili zásoby vody a zapsali si hodnoty cukru před a po obědě. Cílem naší expedice bylo totiž pozorování tělesných hodnot na různých úsecích cesty. Po „přátelské“ hře UNA jsme mohli v našem výletu pokračovat. Trasa k místu odpočinku nám nabízela spoustu krásných výhledů, interakcí s krávami a možnosti obdivovat krásy Orlických lesů. Taky nás ovšem dovedla na scestí, kde jsme se rozhodli, že to vezmeme zkratkou a jak to bývá, při brodění bahnem stromy a květinami jsme víru v to, že by řečená zkratka někdy skončila, skoro ztratili. Každá cesta má však svůj konec a my se nakonec dostali ven a pro jistotu už po vyznačené trase došli až na místo našeho odpočinku.
První skupinka druhý den po snídani vyráží na známá turistická místa Orlických hor. Nejprve navštívíme Deštnou s krásnými výhledy do kraje, potkáme se tu s druhou skupinou a míříme na další bod trasy – Masarykovu chatu. Zde doplníme zásoby vody a přes krátkou zastávku v sousedním Polsku docházíme k Šerlišskému mlýnu, poslednímu setkání s civilizací toho dne. Odtud už to je jen kousíček k Přístřešku nad Národním domem, což je naše čtvrteční spací místo. Výhled je odtud opravdu skvělý, že i ta čínská polívka k večeři chutná dobře. V noci začíná docela velký vítr, my však v pořádku přežijeme do rána.
A druhá skupinka: Druhý den jsme zahájili snídání a vyrazili na Deštnou. Po setkání s druhou skupinou jsme nabiti energií pokračovali v naší výpravě. Kroky narůstaly a stejně tak únava v týmu. Dobrá nálada se nás ovšem držela až do naší spací destinace. Ta byla nedaleko kravína a o zvukové efekty bylo proto postaráno. Jelikož bylo krásně, rozhodl se náš tým nestavět stan, ale spát přímo pod širým nebem. Zážitek to byl i přes polámaná záda vskutku nezapomenutelný.
Poslední den našeho výletu nás čeká další rozhledna na Vrchmezí, takže se nacházíme znovu v Polsku. Výstup na ní ale není jen tak, je to asi nejprudší kopec, který musíme za celou expedici vyjít. Odměnou nám je oběd složený z tortill a zbytku našich zásob. Zde se také schází obě skupinky. Poté už jen scházíme do Sedloňova, odkud nám jede autobus s přestupem zpátky do Hradce. Je to těsné, ale přestup nakonec stíháme a z hradeckého autobusového nádraží už míříme na to naše. Jsme zpátky doma – unavení, ale plní zážitků z celých tří dnů.

Barbora Kalinová (3.B) & Eliška Kropíková (3.A)