Zájezd do Anglie
Za romantického až dechberoucího svitu slunce, vycházejícího zpoza budovy Decathlonu jsme se my, vybraní studenti třetího ročníku, poprali o jednotlivá místa v autobuse. Ve stejném rozsazení jsme totiž měli strávit nejen celou středu 24.9., kdy náš zájezd do devítimilionového města započal, ale i jednotlivé výjezdy z Londýna a cestu zpět. Společně s paní profesorkou Polákovou, Svrčkovou a Sodomkovou jsme poté slavně překonali Německo, Belgii, Francii a po krátkém přenocování v Calais trajektem i Lamanšský průliv. Ještě před příjezdem do Londýna jsme ale stihli rychlou návštěvu měst Canterbury a Hastings kde nás čekalo spoustu zajímavostí jako bitevní pole, katedrála či McDonald.
Ve čtvrtek večer jsme konečně dorazili do Londýna, kde si nás londýnské rodiny rozebraly ze svítícího autobusu podobně jako buráky z automatu. U nich doma jsme poté měli příležitost konečně vyměnit polotovary benzinových pump za pravé, originální polotovary londýnské.
Po pilném navazování vztahů jsme se v pátek ráno opět setkali u autobusu a zamířili směrem do Cambridge. Tady jsme se rychle zorientovali v centru města, závistivě si prohlédli zázemí jejich škol a rozprchli se vstříc pětihodinovému rozchodu. Ten jsme využili k dalším rozhovorům, tentokrát hlavně se studenty univerzity, kteří se nám snažili namluvit, že dostat se na Cambridge je snadné a měli bychom to také zkusit. Večer jsme se zase vrátili do Londýna.
Pátečního rána už nás čekalo samotné velkoměsto. Náš koráb s defektem volantu na levé straně zastavil přímo u Elizabetiny věže (známé jako Big Ben). V budově parlamentu jsme měli příležitost porovnat barevný vkus obou komor. Pěšky jsme poté zamířili rovnou k Buckinghamskému paláci, abychom se k němu otočili zády a došli na Trafalgarskému náměstí. U něj jsme během rozchodu zamířili do ulice známé kvůli své nadprůměrné koncentraci vietnamských restaurací – Chinatown. Nakonec jsme zamířili zpět k parlamentu a v malé, rychlé a liduprázdné řadě počkali na svezení světoznámým London Eye.
V sobotu jsme se odprostili od našeho autobusu a využili londýnské podzemní bludiště. S ním jsme dojeli až k Hydeparku, kterým jsme prošli k Natural History Museum a Science Museum, kde se každý dle svého uvážení rozhodl pro návštěvu některého z nich. Poté následoval rozchod v hlavní nákupní ulici zvané Oxford street. Vlakem jsme se potom dopravili až do Camden Town, kde z nás místní vlastníci pochybných stánku vymámili nejednu libru.
Nedělního rána se už naposled probouzíme v našich rodinách a po srdceryvném loučení nakládáme kufry. Před úplným odjezdem nás však ještě čeká jeden, poslední den v Londýně. Z metra se vyhrabáváme u katedrály sv. Pavla a míříme k dohněda zbarvené Temži. Přecházíme na druhou stranu a ocitáme se u Shakespearova divadla Globe. Kvůli mírné komplikaci jej nakonec nenavštěvujeme všichni, ale jen osm zájemců společně s paní profesorkou Svrčkovou. Uvnitř se dozvídáme, že můžeme být rádi, že naše národní divadlo hořelo jen jednou. Po břehu Temže pokračujeme směrem k Toweru, od kterého odjíždíme opět metrem. Dojíždíme až na západní polokouli a vystupujeme v Greenwichi, kde se nám skýtá výhled na celý Londýn a kde navštěvujeme naše poslední, námořnické muzem. Poslední, co tu nesmíme minout, jsou červené patrové autobusy, a tak odsud odjíždíme v double deckerech.
Poté už definitivně nastupujeme zpět na náš autobus a stejnou, dvacetihodinovou, noční cestou se vracíme zpět domů, do Liberce, do Růžodolu, k Decathlonu.
Alan Peša, 5N
